SDH SMRKOV

          Do Želče už jsme jeli letos soutěžit podruhé. Tentokrát o pohár starostky obce. Jednalo se o denní soutěž v požárním útoku zařazenou do Táborské hasičské ligy. Naše družstvo mužů a žen  nepřijelo bojovat o přední místa - to dá rozum, ale zkusit vylepšit  časy v požárním útoku dosažené v letošní sezoně. Podmínky byly ideální, elektronická časomíra a rovné suché hřiště.

          Holky přijely v pozmněněné sestavě. Rozdělovač letos poprvé běžela Lenka a Jarka šla k mašině. Stejně jedna chyběla a tak jsme si k savicím opět vypůjčili Páju z Borotína. Družstvo mužů dorazilo pouze v šesti. Neměli jsme nikoho k rozdělovači. Nezbývolo nám než čekat jestli přijede některý ze zpřízněných sborů, aby nám půjčil. Bohužel Pikov se nezúčastnil a tak jsme tipovali koho oslovíme. Přece jen byla to teprve naše druhá soutěž v THL, takže zatím nejsme s ostatními tými tolik zpřáteleni. Navíc jsou zvyklí běhat super časy a tak je spíše pro každého výzvou běžet a pomoci týmu, který bojuje o přední příčky než družstvu z konce tabulky. Naděje nám svitla v momentě, kdy jsme spatřili přijíždět auto s benešovskou SPZ a s novou, modrou, nablýskanou krasavicí na vozíku. Nevím jak berou hasiči z Jankova nás, ale my je považujem za své kamarády. V THL jsou stejně jako my nováčci, jinak jsou to samozřejmě ostřílení matadoři s řadou úspěchů. Benešovskou ligu letos vyhráli. V táborské se jim zatím  tolik nedaří, ale příští rok si to určitě vynahradí. Bez problémů nám půjčili člena svého družstva. Dokonce to byl sám vedoucí jankovského týmu Jarda Hořejší, zotavený po zlomenině ruky, kterou si přivodil na jaře v krajském kole pořárního sportu.( Je to prostě borec). Nezbývalo než doplnit soupisku a přihlásit se do soutěže.

          Jak to tak vypadá, Želeč je pro nás zakletá. Kdyby nám někdo předem řekl jak dopadneme, určitě by jsme sem nejeli. Nebo vlastně jeli, protože by jsme mu nevěřili. Během patnácti minut vzaly za své všechny představy o našich výsledných časech. Nejdříve šli na útok muži. Jarda nás poprosil, aby jsme mu kvůli čerstvě zahojené ruce neposlali do rozdělovače plnou dávku. Nemusel mít strach. My mu tam nepustili ani kapičku. Kluci vzadu dobře nabrali, předek byl taky dobře rozběhnutý a všichni byli tam kde mají být a určitě by to byl super čas. Jenže když mě dorazila voda a já měl radost jak pěkně letí hadice s vodou dopředu zjistil jsem, že letím taky. Béčko mě chytlo za rukáv (né za ruku, ale za rukáv) a hodilo za diváky, takže mě strojník neviděl a nahulil plný plyn až mašinu zadusil. Jako první zareagoval Jarda, který přiběhl od rozdělovače a pomohl mi vyprostit se z hada. Když jsem vstal diváci zatleskali, jako že jsem přežil a podobně. Já samozřejmě dělal, že nebolí,ale po chvíli tělo zjistilo, že ruka byla kloubena a maso trháno od kosti. Celá ruka začala fialovět a já měl po náladě. Tu mi mohly zlepšit holky, které měly pokus hned po dalším družstvu. Jejich nejlepší požární útok s výstřikem za 21,03 vteřin ztroskotal tím, že pravá proudařka měla špatně nasazenou proudnici. Snažila se ještě útok dokončit, ale holkám v zadu ruply nervy a vytáhly savice z nádrže. Ženy poprvé v historii nedokončili požární útok. Protože si navíc jedna z našich holek natrhla sval, rozloučili jsme se s pořadateli a předčasně jsme opustily hřitě v Želči.

Ženy: Věrka Ďurišová, Pája Cmuntová (SDH Borotín), Jarka Svatošová, Peťa Nováková, Lenka Malá, Klárka Malenická a Bára Malenická.

Muži: Jakub Tomeček, Miloslav Svatoš, Milan Malý, Pavel Svatoš, Jarda Hořejší (SDH Jankov), Pert Komárek a Arnošt Müller.

Výsledky:

                                                                                                        Nemlich